Demonstrace skupiny AUVA proti Andreji Babišovi (30.9.)
Přepis vystoupení pana Bábka:
Za uplynulých 28 let jsme si nedokázali představit, že by nám mohla znovu hrozit ztráta demokracie a svobody. Považovali jsme je za samozřejmé. Dvacet osm let jsme si neuměli představit, že by v České republice mohl být zaveden režim podobný Rusku, Bělorusku, Kazachstánu či Uzbekistánu. Neuměli jsme si představit, že by zemi mohl ovládnout nějaký gaunerský oligarcha. Vidíte, a právě se to děje, právě to nám teď hrozí.
K moci se dere Andrej Babiš. Čtyři roky ukazoval, co umí. Zavedl šmírování a udávání, poštval část veřejnosti proti podnikatelům a živnostníkům, malým podnikatelům a živnostníkům nadával do zlodějů a podvodníků. V neposlední řadě ukázal i to, co neumí. Jako ministr financí neumí jednat korektně a zneužíval Finanční správu proti svým konkurentům a ostatně byl velmi špatným ministrem financí i proto, že v době ekonomické konjunktury dále zadlužoval naši zemi.
Proč se Andrej Babiš tak křečovitě dere k moci? Normálního člověka napadne, že tak bohatý člověk, s tak obrovským majetkem, to přece nemá zapotřebí. Ale Andrej Babiš se dere k moci právě proto, že je tak bohatý. Má dva důvody, pro které nutně potřebuje být u moci, a v jádru obou je majetek.
Zaprvé proto, aby ochránil svůj majetek, který podivně rychle a zvláštními cestami nabyl a jehož původ není schopen prokázat. Andrej Babiš musí být u moci, aby mohl zastavit každé vyšetřování, které by se ho mohlo týkat.
A zadruhé, Andrej Babiš nutně potřebuje být u moci, aby mohl čerpat státní peníze, které my svými daněmi státu pošleme. A tohle čerpání Andreji Babišovi opravdu jde, protože Andrej Babiš nepodniká, on prostřednictvím dotací, investičních pobídek, úlev na daních odpouštěných pokut a státních zakázek dojí náš stát.
Za dvacet dnů půjdeme k volbám. Andrej Babiš má své jisté, jeho voliči jsou lidé plní zloby, zášti a závisti. Na strunu těchto nejhorších vlastností Andrej Babiš hraje, stejně, jako na ně vždy hráli třeba komunisté. Ostatně, Andrej Babiš má přece jejich politiku v krvi.
Pevné jádro voličů Andreje Babiše nepřesvědčíme, oni jej prostě volit budou. Nás, kteří nechceme mít Andreje Babiš ve vládě je ovšem podstatně více. Je nás proti němu drtivá většina. Máme ale jednu nevýhodu. Zatímco Babišovi voliči tvoří jednolitou skupinu, my jsme roztříštěni mezi mnoho různých stran. Nevadí, musíme jen udělat dvě věci.
Říkejme všichni lidem, kteří nechtějí jít k volbám, pojďte volit. Víme, že jste možná zklamaní, že vás některé politické strany docela naštvaly, ale pojďte volit. A k tomu musíme dodávat, a volte některou z demokratických stran. Dostávám často otázku, jak se pozná, že je strana demokratická a které to jsou. Odpovídám, že existují nejméně dva znaky, podle kterých se můžeme orientovat. Pokud známe politickou stranu dostatečně dlouho a dostatečně dlouho ji máme na očích, víme, jestli se chová demokraticky. A podle mne nejlepším rozpoznávacím znakem, zda jde o stranu demokratickou, je to, jak se chová, když je u moci.
Demokratická strana je taková politická strana, která i když je u moci nechce měnit parlamentní demokracii, nechce ji rozvracet a nechce získávat větší díl moci, než jí v parlamentní demokracii přísluší.
A které strany to jsou? Pro mne, pravicového konzervativce, je první volbou samozřejmě ODS s podporou Soukromníků, kteří jsou oporou malých podnikatelů a živnostníků. Ale stejně, jako říkám volte ODS, říkám i volte TOP09, volte STAN, Svobodné, KDU-ČSL a ČSSD. To říkám přesto, že zvláště poslední dvě strany se podepsaly na končící vládě s Andrejem Babišem, ale říkám to proto, že je lepší bojovat politický boj s ideovými odpůrci a zastánci socialismu, než nechat zemi ovládnout oligarchou, který si z ní udělá zlatý důl a bude ničit své oponenty.
Když přijde alespoň o 10% voličů více, než předpokládají volební průzkumy, pak se volební výsledek Andreje Babiše stane tak malým, že nebude moci tuto zem ovládnout. A to by mělo být cílem všech lidí, kteří chtějí žít parlamentní demokracii.
Video z demonstrace můžete zhlédnout ZDE (video se automaticky otevře na začátku projevu Radomila Bábka)